Slunečnice roční - Helianthus annuus L.

Český název: Slunečnice roční
Latinský název: Helianthus annuus
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Květenství: úbor
Plod: nažky
Listy: srdčité, střídavé

Rostlina a odrůdy

Latinské jméno Helianthus annuus se skládá z řeckých slov helois, anthos (slunce, květ) a annus (rok).

Mladá rostlina je heliotropní – její květ míří vzhůru a otáčí se za sluncem. Později ale květ tuto vlastnost ztrácí, neboť díky zrajícím semenům ztěžkne a pod tíhou se kloní k zemi.

Slunečnice je jednoletá rostlina, jejíž stavba je značně rozmanitá: slunečnice mohou být až 4 metry vysoké s jediným květem, ale také i 30 cm nízké s několika stonky a květy. Květní úbory dosahují průměru mezi 10 až 40 cm, mohou být jednoduché i plnokvěté. Plnokvěté odrůdy vypadají efektně, ale produkují méně semen, a proto si raději každým rokem zakoupíme nová semena, neboť při opylování dochází ke křížení odrůd.

Téměř na celém světě se pěstuje řada odrůd, které se liší zejména výškou rostliny a barvou květů od smetanové, přes žlutou, oranžovou až po tmavě červenou. Klasické odrůdy slunečnic uvolňují velké množství pylu, oproti nově vyšlechtěným hybridům, které pyl netvoří. Mezi takové hybridy patří např. tyto odrůdy: Lemon Aura je plnokvětá slunečnice s citrónově žlutou barvou květů. Prado Gold je oblíbená u pěstitelů květin, neboť se rozvětvuje, dorůstá do výšky 90 cm a může mít až 5 tmavě žlutých květů, které mají v průměru 15 cm. Sunrich Orange má pouze jediný květ žluté barvy. Mezi odrůdy, které kvetou červeně, patří např. Prado Red, Double Dandy, Red Sun či Teddy Bear.

Pěstování

Rostlina vyžaduje slunné stanoviště orientované na jih nebo jihozápad, vyhovuje ji černozem a hnědozem s dobrou zásobou živin. Slunečnice je poměrně náročná na vodu, ale nesnáší vysokou hladinu spodní vody. V dobře vyhnojené půdě narůstá do větší výšky a také květy mají větší průměr. Rostlina nezakořeňuje hluboko, proto ke stonku raději stavíme oporu, abychom předešli polámání.

Semena vyséváme koncem dubna až začátkem května přímo do půdy do hloubky asi 2,5 cm, nebo si sazenice můžeme předpěstovat doma v sadbovačích a vysazujeme na záhonky již mladé rostlinky. Výhodou je, že v létě vyrostou rostliny do větších výšek a dříve nám vykvétají. Růst se zastaví, až když se na rostlině začnou vyvíjet květy. Slunečnice kvete v období července a srpna.

Pro začátečníky jsou nejvhodnější běžné zakrslé odrůdy určené na okraje záhonů a do nádob. Začínají kvést brzy a nevyžadují oporu. Semena mají klíčivost až 7 let.

Chceme-li sklidit zralá semena, musíme je včas oddělit od květního úboru a sušit na vzduchu. Úbory slunečnice jsou velmi náchylné na plísně a často bývají napadány houbovými patogeny, zejména plísní šedou a hlízenkou obecnou. Využití

Léčitelství

Využívá se zejména semeno a okvětní lístky. Semena obsahují kolem 45 % rostlinného oleje, bílkoviny, glyceridy, steroly a další prvky. Vyrábí se z nich slunečnicový olej, který obsahuje zejména kyselinu linoleovou a olejovou. Slunečnicový olej má protisklerotické účinky a je vynikající surovinou pro přípravu léčivých mastí. Užívá se zevně např. při zánětech, zapaření, a vnitřně – 2 až 4 čajové lžičky denně zlepšují ostrost vidění. Okvětní lístky se používají do čajových směsí pro snížení horečky a míry pocení, podporu trávení a stimulaci činnosti jater.

Kosmetický průmysl

Slunečnicový olej se využívá jako součást do krémových přípravků, kde dodává ochranné a promašťující účinky.

Potravinářský průmysl

Květy slunečnice jsou podstatným zdrojem medovice a nektaru pro výrobu medu.Semena jsou v našem jídelníčku jako pochutina, přidáváme je do chleba, pečiva, salátů, ale můžeme je jíst samotné, nebo nasladko – obalené v jogurtu. Slunečnicový olej používáme nejvíce za studena do salátů.

Zemědělství

Slunečnice je využívána jako pícnina pro krmení dobytka a olejnina.

Zahradnictví a floristika

Sluneničnice jako okrasná plodina tvoří součást květinových vazeb a zkrášluje nám v letních měsících naši zahrádku

.Chovatelství

V zimě jsou slunečnice vítanou pochoutkou nejen pro sýkorky, jinak se semena přidávají do směsí hlodavcům, ale i ptákům.

Malířství Slunečnicový olej se osvědčil také v malířské technice olejomalby. Dnes se používá jako součást do temperových barev.


Jak jí říkají jinde?

V jiných jazycích se slunečnicí setkáme pod jmény: slnečnica (slovensky), sunflower (anglicky), Sonnenblume (německy), podsolnečnik (rusky), zonnebloem (holandsky), tournesol, soleil (francouzsky), girasole (italsky), girasol, mirasol (španělsky), girassol (portugalsky), słonecznik (posky), iliotropio (řecky), napraforgó (maďarsky), solros (švédsky), solsikke (norsky), ayçiçeghi (turecky) či helianto, sunfloro (esperanto).

Topinambur

Od 17. století se z Ameriky do Evropy rozšířilo také pěstování tzv. vytrvalé slunečnice hlíznaté — topinambur. Své jméno získal po indiánském kmeni Tupinambus, u nás se vžil lidový název židovské brambory. Hlízy jsou cenným zdrojem inulínu a fruktózy, proto jsou vhodné pro diabetiky. Dále se využívá v léčitelství ke zmírnění křečí, ke snížení hladiny cholesterolu v krvi, při bezlepkové dietě, v těhotenství pomáhá při otocích a snižuje rizika předčasného porodu. Topinambur je vytrvalá rostlina nenáročná na pěstování. Hlízy se špatně uchovávají, proto se nedoporučuje je dlouho skladovat, ale dají se sklízet i během zimy. Chuťově se podobají artyčokům.

Slunečnice – ryba?

Slunečnici nenajdeme jen v rostlinné říši, ale i v živočišné: slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus) je sladkovodní ryba z řádu ostnoploutví (Perciformes), čeleďi okounkovití (Centrarchidae).

Připravila Míla Lakomá.