Nostalgické aplikace aneb "Co všechno vodnés čas II." - Operační systémy typu DOS

Operační systémy typu DOS běžely na procesorech řady Intel x86 a kompatibilních. Aby ovšem nebyla mýlka, musíme hned v úvodu upřesnit, že DOS nebyly určeny pouze pro IBM x86 kompatibilní stroje, kdepak. Na mnoha dalších platformách si „lebedil" AmigaDOS, AMSDOS, ANDOS, Apple DOS, Atari DOS, Commodore DOS, CSI-DOS, ProDOS, TRS-DOS a řada jiných.

Prakticky vzato je DOS jednoúkolový a jednouživatelský systém se základními kernelovými funkcemi jako zobrazení na monitoru, načtení stisknuté klávesy či operace s diskem. MS-DOS a rebrandovaný IBM PC-DOS licencovaný z něj + předchůdce 86-DOS byly inspirovány CP/M (Control Program / (for) Microcomputers) firmy Digital Research, který byl tehdy dominujícím DOSem pro 8bitové procesory Intel a Zilog Z80. V roce 1980 plánovala společnost IBM svůj první mikropočítač s 8088 procesorem a potřebovala do něj operační systém. A zbytek už je známá historie. Dějiny, náhoda či osud, jak je libo, tomu chtěly tak, že se nakonec z MS-DOSu stal dominantní DOS své doby, který přežil až do časů Windows 98. Další DOSové projekty po datu 26. červen 1994, kdy Microsoft dal na vědomí, že MS-DOS nadále nebude podporován ani samostatně prodáván (pouze jako součást Windows 95/98), samozřejmě existují. Od té doby běží volně šiřitelný projekt FreeDOS a za zmínku stojí ještě Enhanced DR-DOS a ruský PTS-DOS, zabudovatelný (embeddable) ROM-DOS.

Charakteristické rysy

Operační systémy řady DOS přinesly několik zajímavých vlastností, na které si tehdejší uživatel chtě nechtě musel zvyknout. Jednak to bylo písmenné označování disků – A a B zde bylo pro diskové jednotky (zajímavé je, že na systémech s jednou mechanikou šlo používat obě písmena + OS si řekl o výměnu diskety) a C a D pro pevné disky. DOS byl schopen podporovat pouze jednu aktivní oblast (které se obvykle říká „partiton“) na jednotku, takže po nastavení hlavního oddílu se zbytek HDD dělil na logické jednotky v rozšířených partitions. S těmito písmeny si uživatelé občas užili spoustu zábavy, jelikož DOS přistupoval k zařízení přímo (srovnej s filozofií /dev adresáře na Linuxu), ke konfliktu písmen tak často stačilo připojit sekundární disk s aktivní primární partition k původnímu disku s logickými jednotkami v rozšířených partitions. A jelikož primární partition měla přednost před logickými, malér tu byl hned – změnilo se pořadí přidělování písmenek disků.

Jelikož MS-DOS standardně zpřístupňoval pouze 640 kB RAM, byl často problém s nastavením dvojice systémových souborů Config.sys a Autoexec.bat. Pojmům jako XMS, EMS a horní paměť se dnes raději v rámci pouhého nostalgického ohlédnutí vyhneme. Řekněme zkrátka, že DOS a jeho správa paměti nebyla tak zcela nejideálnější. A jelikož některé programy (zejména hry) vyžadovaly klidně i přes 610 kB ke spuštění, bylo o zábavu postaráno.

Zavzpomínejte na staré časy

Pokud máte někde v archivu nějaké ty DOSové klasiky, na nichž jste vyrostli a které byste si opět někdy ve slabé chvilce zahráli, případně chcete zkusit nějakou legendární DOSovou aplikaci, pak vězte, že je můžete pohodlně spustit a používat i dnes. Stačí stáhnout poslední verzi emulátoru DOSBox a zahrát si klasických her, co jen hrdlo ráčí. K dnešnímu dni se v databázi kompatibility DOSBoxu oficiálně nachází rovných 3139 kousků (http://www.dosbox.com/). A dost bychom se divili, pokud byste mezi nimi nenašli „tu svoji“…