Reakce na Anonyma:
To je bohužel jednostranný pohled na dětskou svobodu. Rodič má zárověň povinnost pečovat o zdraví dítěte a jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.

 Dítě je už od narození tím, jak ho vychováváte, co se učí ve škole a co odpozoruje ze svého okolí (doma, v partě, na ulici, v přírodě, ..), směrováno (podle vás nejspíš omezováno) tak, aby dokázalo uspět v současné společnosti.
 Aby bylo kreativní, komunikativní, umělo se samostatně správně rozhodnout, dokázalo samostatně pochopit složitou informaci z dlouhého textu nebo z balastu neúplných a zkrácených informací na internetu.
 Nicméně při výchově nejde jen o vlastní um a dovednosti, protože nežijeme izolovaně, ale patří k tomu i sociální chování jako slušnost a ohleduplnost k druhým a to včetně bezzištné pomoci kamarádovi nebo druhým (mamince s nákupem nebo nádobím, prarodičům shrabat a odnést posekanou trávu, pomoci zraněnému a nebo alespoň vyhledat pomoc a ne jen netečně zírat co se bude dít dál, ..).
 A pokud mu podobná výchova a příklady v jeho okolí chybí, tak z něj vyroste s vysokou pravděpodobností sobecký nebo z velké části nepřizpůsobivý spoluobčan, který se v okolní společnosti moc svobodně cítit nebude, protože ikdyž je dítě samo velice inteligentní, tak si spoustu věcí a souvislostí neuvědomí a hodně se přizpůsobuje okolí (tzv. splyne s okolním proudem).

 Počítače jsou hodně přeceňované a umožnit dítěti neomezený přístup k internetu je podobné tomu, jako povolit filmy s násilím (trápením nebo ponižováním) nebo krutým sexem v televizi před večerníčkem. Protože se k nim dá na internetu dostat na pár kliknutí a děti rády ze zvědavosti vyzkouší téměř všechno, co je pro ně nové a nebo atraktivní (zrovna se o tom mluví v partě a je to IN, zejména násilné hry) a pak taky berou podobné chování za samozřejmé a běžné a nepříjde jim divné, a do určitého věku nerozliší hranice. A přestože se tak násilně chová jen nepatrná skupina z celé populace, jsou bohužel jejich internetové stránky stejně snadno přístupné jako ty normální. Proto by rodiče měli mít přehled co jejich děti na internetu prohlíží a taky by jim k tomu měli říct vysvětlení, proč je to a to špatné. Neznamená to ale, že by jim měli číst soukromou korespondenci apod. Do určitého vývojového stupně je ale musí chránit.

 Hraním her na počítači se dá angličtina hodně zlepšit, protože si člověk musí sám nastudovat nová slovíčka, aby vůbec mohl efektivně hru hrát. Není to ale samospasitelné, protože mnohem účinnější výuka jazyka probíhá při oboustranné slovní komunikaci, tedy při konverzaci s učitelkou, spolužáky, kamarády nebo rodilými mluvčími v tom konkrétním jazyce. 

 Velký vliv má samozřejmě i komunikace písemná, obzvlášť v době zkratek a zkomolenin v esemeskách a chatu. A neustálým opakováním špatných variant si je vžijete do paměti.

 Program Diktátor, tím, že sám a v předem známý den a čas spouští pravopisná cvičení, pomáhá v následujících oblastech:
 1) Dětem, které si sice velice dobře uvědomují, že by se měly na češtinu doma podívat, protože ve škole jim diktáty moc nejdou a úkoly se jim červenají opravami. Tak těm takto spuštěné cvičení připomene, že se mají na těch pár minut soustředit na český pravopis. A protože jim zároveň přeruší jejich činnost na počítači dokud cvičení úspěšně nedokončí, tak jim sice nedává moc na výběr, ale zase když se budou víc snažit, tak o to později se jim spustí další cvičení, takže si o počtu cvičení rozhodují vlastně samy.
 V programu se dá dobře nastavit na jakou látku mají cvičení být, včetně obtížnosti i omezení počtu vět v jednom cvičení a samozřejmě i časové odměny podle počtu chyb a to až na cca 10 dnů a i pro 7 chyb (za které žák ve škole pochvaly rozhodně nedostává). Neví-li si rodiče s nastavením rady, mohou se poradit s paní učitelkou nebo panem učitelem.
 A navíc je tam i tlačítko Pozastavit, kterým se dá cvičení odložit na později.

 2) Rodičům, kteří v dnešní hektické době mají kvůli práci čím dál méně času na pomoc dětem s učením (pochopením složitých jevů), umožňuje kdykoliv se podívat do přehledných statistik, co jejich dětem nejde a poradit jim s tím, vymyslet na ten jev podobné věty apod. Případně mohou ihned spustit cvičení na dané téma a hned dětem radit a pomoci jim s pochopením pravopisných jevů při vyplňování. Nemusí tedy děti přemlouvat, aby si šly napsat diktát zrovna, když oni mají čas, pak zdlouhavě zjišťovat které jevy jejich dětem nejdou a ztrácet tak drahocenný čas s opakováním jevů, které jejich děti už dávno zvládají bez chyb.

 3) Děti s programem vyplní více cvičení, než by vyplnily samy od sebe. Více tedy při jejich vyplňování přemýšlely nad souvislostmi a gramatickými pravidly, vyhledávaly je v pravopisných pravidlech, ve slovnících, učebnicích apod. a navíc přečetly hodně vět, ve kterých se ta problematická slova běžně vyskytují. Naučily se tedy i lépe pracovat s informacemi a rozvinuly si i analytické myšlení. Čeština je velice logický jazyk, sice má hodně slov, pravidel a vyjímek, ale díky tomu může být mnohem přesnější oproti např. angličtině, kde žáci soutěží v hláskování slov ještě ve 14 letech (tedy v cca 8. třídě) a u mnoha slov se správný význam musí vytušit až z okolních vět, protože pak může mít i opačný význam.

 4) Dětí, které si uvědomily, že jim program nespouští cvičení za trest nebo aby jim omezil jejich svobodu, ale že je to jejich pomocník. Tak ty se podstatně zlepšily již během několika týdnů až měsíců, ze 4 a pětek se zlepšily na hranici 2ky, ze 2 na 1ky. Odpadlo jim tedy trápení se špatnými známkami z Češtiny, stres z diktátů a dokáží poradit i slabším spolužákům.
 A při dalším spuštění cvičení si uvědomují, že jim program vlastně připomíná: "Ahoj, teď je čas na 5-10 minut češtiny a pak si zas můžeš na počítači dělat co chceš. A když si s nějakým jevem nevíš rady, tak buď najdeš nápovědu v učebnici nebo ve svých poznámkách ze školy a nebo v pravopisných pravidlech, ve slovníku a nebo se můžeš někoho zeptat, např. kamarádů, rodičů nebo i paní učitelky."
 Pokud je program správně nastaven, tak by se dětem neměly objevovat cvičení na která by neznaly odpověď ze školy, protože cvičení připravovaly paní učitelky, které v daném ročníku Český jazyk mnoho let vyučují.

 Vše je tedy na dohodě mezi rodiči a dětmi a také na jejich snaze a spolupráci. Program rozhodně nebyl vyvíjen jako represivní prostředek.

 A na závěr několik odpovědí na úvodní otázku: A když si pozvou domů kamaráda a vyskočí jim diktát?

Jak to vysvětlit?
 Co třeba říct pravdu, že mu teď moc nejde čeština, tak to má na její procvičování a jestli mu může kamarád s vyplněním toho cvičení pomoct, tak že o to rychleji budou moct pokračovat v předchozí činnosti.
 A nebo jen krátce - teďkon musím vyplnit ještě tenhle úkol z češtiny a pak můžem pokračovat.
 Situaci, kdy vyskočí nečekaně diktát, se dá navíc zabránit velice jednoduše a to ručním spuštěním programu Diktáty. V něm je jednak vidět, kdy se má spustit další cvičení, a pak se může dostatečně správným vyplněním zobrazeného cvičení prodloužit časová odměna tak, aby přesáhla návštěvu kamaráda.